Světluščí hotel

Pod velikou, velikou vrbou ležela malá, malá vesnička. Jmenovala se Vrbová vesnička. Žili tam kobylka Tobiha, šnek Kirara, pavouk Seka-seka a mravenčí rodina – táta, máma a syn Sesse. Větve vrby se volně skláněly až k zemi a malá Vrbová vesnička byla celá schovaná uvnitř velké vrby. Jednoho rána zavolala světluška Hikari z rybníka světlušek.

„Haló, obyvatelé Vrbové vesničky, dobrý den. Brzy nastane čas otevřít ‚Hotel Světluška'. Chtěla bych začít s chystáním – jste připraveni?"

„Ano, jsme," odpověděla Kirara.

Hotel Světluška, který každé léto otevírají obyvatelé Vrbové vesničky společně se světluškou Hikari, je krásný hotel – ve dne příjemně chladný a v noci zářivý. Všichni hmyzí hosté se na pobyt velmi těší. Obyvatelé vesničky se hned pustili do výroby postelí.

Tobiha a táta Seka-seka vyrábějí patrovou postel z fazolové rostliny.
Postel z kapradí.
Seka-seka vyrábí postel z květů tajničky.
Postel z kočičí trávy.
Kirara zkouší, jestli je postel ze šťovíku dost pevná.
Synáček Sesse pomáhá mamince vyrobit postel z přesličky.
Tříposchoďová postel z popínavé rostliny.

Přiletěla vážka Byú a slunéčko sedmitečné Tenten. Přiskákali cvrčci Ririn, Lirilin a Riririn. Můra Patapata přiletěla funíc a oddychujíc. Třepotavě přiletěli motýli monarchové – pan Monaku a paní Monaku.

„Musíme pospíchat, jinak bude plno. Rychle, rychle!" – a přiběhl nosorožík Cunnoiči a brouk Bunbun.

Když se začalo stmívat, s důstojným výrazem přišla velká kudlančí babička, široce rozevřela oči a řekla: ‚‚Nechte mě zde přespat."

‚‚Omlouváme se. Tak velkou postel bohužel nemáme připravenou…" odpověděl Tobiha rozpačitě.

V tu chvíli se ozval hlasitý třeskot a u vchodu do Hotelu Světluška se objevil velký černý stín. Byla to žába Byonta. „Nechte mě taky přespat!" zakvákala Byonta hlasitě.

„Omlouváme se, toto je hotel pro hmyz, postel pro žábu bohužel nemáme připravenou…" řekl Tobiha chvějícím se hlasem.

„Když mě nenecháte, vyřádím se tu!" A Byonta hned vyskočila na větev vrby a začala třást cedulí hotelu ze všech sil.

„Ach – to je průšvih!" Tobiha se celý vyděšený rozběhl všechny varovat.

Čik čak, chňap chňap – kudlanka babička svými velkými klepety stříhá list. Tobiha, Kirara, Sekaseka i celá mravenčí rodina – všichni pomáhají. Když byl list vystřižen, kudlanka babička řekla:

„Světlušky, všechny se shromážděte!"

– na tři postavili list přímo před oči Byontě.

„Jéééé!"

Byonta se celá vyděsila –